Jak odměňovat pejska při tréninku, aby ho to bavilo

Doma je z vašeho pejska poslušný andílek. Sedne, lehne, počká. Jenže na procházce, kde lítají veverky a potkáváte kdejakého kamaráda, jako by najednou ohluchl. Spoustu lidí to zná. A skoro vždycky za tím nestojí tvrdohlavý pes, ale způsob, jakým ho odměňujeme.

Když si ujasníte, jak odměňovat psa při tréninku, učení se promění z boje vůle ve hru, do které se váš čtyřnohý parťák sám hrne. Projdeme si to pěkně popořádku: jaká odměna za co stojí, proč rozhodují vteřiny, co je vlastně klikr a jak se postupně dopracovat k tomu, že pes spolupracuje, i když zrovna nemáte plnou kapsu pamlsků.

Proč odměna funguje líp než tresty

Psi opakují to, co se jim vyplatí. Je to tak prosté a zároveň tak snadné na to zapomenout. Odměníte chování, které se vám líbí, a pes ho příště nabídne ochotněji. Na téhle myšlence stojí pozitivní posilování i celý moderní force-free přístup, tedy výcvik, který se obejde bez nátlaku a síly. Nehledáme chyby, které bychom potrestali, ale ukazujeme psovi, co od něj chceme, a to posilujeme.

S tím souvisí jedna věc, kterou je dobré říct nahlas. Trhání vodítkem za trest, stahovací nebo elektrické obojky, válení psa na zem, aby „věděl, kdo je tady šéf". To všechno dnešní trenéři odmítají. A nejde jen o etiku. Tyhle metody nahlodávají důvěru a místo učení v psovi pěstují strach. Mimochodem, ani ta často omílaná teorie o vůdci smečky moc neobstojí. Váš pes totiž velmi dobře ví, že nejste pes, ale člověk.

Co dělá z pamlsku dobrou odměnu

Dobrý tréninkový pamlsek pes miluje, spolkne ho v mžiku a nezdrží se u něj. Tři jednoduché podmínky, na kterých ale stojí překvapivě hodně.

Hodnotová škála: běžná vs. hodnotná odměna

Ne každá odměna má pro psa stejnou cenu. Suchá granule jsou drobné, kousek kuřete nebo sýra je pětistovka. A platí tu jednoduché vodítko: čím náročnější situace, tím lepší dobrotu vytáhněte.

Doma v klidu obýváku vystačíte s běžnými pamlsky, klidně i s granulemi z misky. Venku, kde pobíhají jiní psi a každý keř voní jako dobrodružství, ale sáhněte po tom nejlepším, co máte.

Při výběru pomůže pořídit si kvalitní pamlsky, které jdou snadno rozlámat na malá sousta.

Jak velký má být pamlsek na trénink?

Co nejmenší. Ideálně velikost hrášku nebo ještě míň, a hlavně měkký, ať ho pes spolkne, než stačíte mrknout. U velkých psů to platí úplně stejně. Nejde o to zasytit, ale o to, aby pamlsek zmizel a vy mohli pokračovat. Tvrdé sušenky na dlouhé chroupání trénink jen brzdí.

Proč je to tak zásadní? Při tréninku odměňujete často, někdy desítky kousků za pár minut. Velký pamlsek znamená zdlouhavé žvýkání, vyhaslou pozornost a navíc kalorie, které se sčítají rychleji, než byste čekali. Větší pochoutky proto raději nalámejte. Dobré pravidlo říká, že pamlsky by neměly přesáhnout zhruba desetinu denního příjmu, a co pes sní při tréninku, odečtěte z porce krmiva. A pokud má nadváhu nebo nějaké zdravotní trápení, s odměnami opatrně a raději se poraďte s veterinářem.

Načasování: tady se láme chleba

Pes si odměnu spojí s tím, co zrovna dělal ve chvíli, kdy ji dostal. Ne nutně s tím, co jste měli na mysli vy. Když dorazí pozdě, klidně psa pochválíte za to, že už zase vstává nebo čučí někam do dálky.

Proto má odměna, nebo aspoň signál, že se blíží, přijít hodně rychle, řekněme do jedné až tří vteřin. Jenže trefit se s pamlskem v ruce do správného okamžiku je umění. A přesně proto si moderní trénink pomáhá markerem.

Marker je krátký signál, který psovi řekne přesně tohle bylo ono, jako byste ten správný moment vyfotili. Může to být slovo, třeba spokojené „ano!", nebo cvaknutí klikru, malé plastové krabičky, co dělá charakteristické cvak.

Karen Pryor, která klikr v tréninku proslavila, to popisuje hezky: cvaknutí překlene mezeru mezi tím, co pes udělal, a odměnou, kterou dostane o chviličku později. Pes ví, že dobrota je na cestě. Postup zůstává pořád stejný. Nejdřív chování vyvoláte, pak ho označíte, nakonec odměníte.

Jedno pravidlo se ale nevyplácí porušovat: po markeru musí vždycky něco přijít. Když cvaknete naprázdno a nenásleduje nic, časem ztratí kouzlo.

Na přesnou práci se hodí klikr nebo cvičební píšťalka.

Čím odměnit psa kromě pamlsků?

Zdaleka nejen jídlem. Pro spoustu psů je honička s hadrem, hozená hračka nebo chvilka divočení cennější než pamlsek. Funguje i nadšená pochvala, pomazlení u psů, co o něj stojí, nebo prosté svolení jít si očichat zajímavý keř. Tomu se říká odměny ze života a v tréninku jsou k nezaplacení.

Hra navíc skvěle poslouží později, až budete pamlsky omezovat. Pejsek, kterého baví práce sama o sobě, totiž nepotřebuje sousto za každý úspěch. Šikovným pomocníkem jsou tu interaktivní a plnitelné hračky, které psa zaměstnají hlavou i čenichem.

Jak často odměňovat a kdy odměny vytrácet

Když se pes učí něco úplně nového, buďte velkorysí a odměňte každý povedený pokus. Říká se tomu průběžné posilování a je to fáze, kdy psovi pomáháte pochopit, co po něm vlastně chcete.

Jakmile mu to začne jít spolehlivě, dejme tomu osmkrát z deseti na povel, přejděte na odměny nepravidelné. Pes pak nikdy neví, jestli zrovna teď něco dostane, a právě ta nejistota ho drží v pozoru. Trochu jako když člověk hraje automaty: netušíte, kdy přijde výhra, a tak to zkoušíte dál.

Důležité je nepřestat ze dne na den. Z plného odměňování nepadejte rovnou na nulu, ubírejte pozvolna. Nejdřív odměňte čtyři pokusy z pěti, pak tři z pěti, a postupně míň. Kdyby se chování začalo sypat, klidně se vraťte o krok zpátky a chvíli zase odměňujte častěji, nic se neděje. A co se přivolání týče, na tom raději nešetřete nikdy. Spolehlivý návrat na zavolání za pár pamlsků navíc rozhodně stojí.

Aby měl člověk odměnu vždycky po ruce, ocení pamlskovník u pasu. Sáhnete do něj svižněji než do kapsy bundy.

Jackpot: odměna za super výkon

Občas pes předvede něco, co vám vyrazí dech. Přiběhne, i když mu pár metrů od čumáku proběhne veverka. Poprvé vydrží na místě, i když se kolem dějou věci. V takovou chvíli se vyplatí rozdat jackpot, tedy několik dobrot po sobě, ideálně s upřímným nadšením v hlase. Pes si zapamatuje, že zrovna tohle byla trefa, a příště se o ni bude snažit ještě víc.

Nejčastější chyby, kterých se vyvarovat

Při odměňování se dá udělat pár přešlapů, které vidíme pořád dokola:

• Odměna na poslední chvíli. Pamlsek dorazí, až když pes vstane nebo otočí hlavu jinam. Pomůže marker a hbitá ruka.
• Moc velký nebo tvrdý pamlsek. Pes ho dlouho přežvykuje, ztrácí nit a zbytečně nabírá kila.
• Věčné mávání jídlem. Když psovi pořád ukazujete pamlsek před nosem, naučí se pracovat jen „za peníze". Nejdřív řekněte povel, teprve potom sáhněte pro odměnu. A pamlsky mějte schované.
• Pořád dokola to samé. I nejlepší dobrota časem zevšední, tak druhy a hodnoty střídejte.
• Pochvala ve špatný moment. Hlídejte si, ať psa neodměníte zrovna ve chvíli, kdy už zase štěká nebo táhne za vodítkem.
• Příliš rychlé ubírání. Když odměny osekáte moc brzy, chování se rozpadne. Trpělivost se vyplácí.
• Trénink v nervech a nekonečné lekce. Psi čtou naši náladu líp, než si myslíme. Radši trénujte krátce, klidně jen pár minut, a ve chvíli, kdy máte dobrou náladu i vy. Tomáš Nushart to shrnuje jako plné kapsy pamlsků a pohodu v hlavě.

Odměňování není úplatek. Je to způsob, jak psovi srozumitelně říct: jo, přesně tohle jsem chtěl. Když budete odměňovat tím pravým, ve správnou chvíli a postupně chytře ubírat, vyroste z vás dvojice, která spolupracuje ráda a dobrovolně. A přesně o tohle ve force-free tréninku jde.

Tak ať se daří. A kdybyste pro trénink i mlsání hledali dobré pomocníky, mrkněte na naši nabídku pro výcvik a odměňování. Vybíráme s láskou.