SÁM DOMA ANEB KDYŽ PEJSKA TRÁPÍ SEPARAČNÍ ÚZKOST

Máte doma malého závisláčka, který při každém vašem odchodu vypadá, jako byste ho opouštěli na rok? Do jisté míry je to zcela normální a smutek z odloučení je jedním z projevů lásky vašeho mazlíčka. V některých případech ale může samota způsobit separační úzkost. Jaké jsou její příznaky a jak s ní pracovat?

JAK POZNAT SEPARAČNÍ ÚZKOST?

Separační úzkost se projevuje mnoha způsoby. Pejsek může samým smutkem výt na celý dům, čímž si bezpochyby znepřátelí vaše sousedy. Úzkost může vyvolat i destruktivní chování a vy se tak domů vrátíte spíše do kůlničky na dříví než do bytu, který jste opouštěli. Naneštěstí někteří chlupáči jsou tak nešťastní, že se při snaze dostat se ven za vámi mohou i zranit. Separační úzkost může mít i podobu odmítání jídla a pití či neustálého lapání po dechu nebo nadměrného slinění. 

Je důležité brát v potaz, že mnoho z těchto příznaků nemusí značit separační úzkost, ale jiný zdravotní problém. Například vykonávání potřeby doma může signalizovat separační úzkost, ale i inkontinenci. Vždy si všímejte okolností. Nadměrné lapání po dechu, slinění a odmítání jídla může být dehydratace. Někteří psi zkrátka mají bouřlivé povahy a svou energii si vybíjí na všem, co jim přijde pod čumák. 

Klíčem je určit, zda k tomuto chování dochází pouze tehdy, když je váš pes doma sám, a tím vyloučit jiné zdravotní komplikace. V případě separační úzkosti se pejsek, který ničí věci, snaží o útěk. Pokud vám okouše bačkory, pravděpodobně se jen nudil. V případě, že demoluje dveře či stěny, je možné, že se tímto způsobem chtěl dostat ven. 

JAK ÚZKOSTI PŘEDEJÍT?

Podle Pet Health Network mezi spouštěče separační úzkosti patří: 

• přílišná připoutanost ke svému páníčkovi způsobena již od štěněte

• emocionální problémy - strach a nervozita

• pejsek adoptovaný z útulku

• náhlá změna v rutině nebo struktuře domácnosti, například ztráta člena rodiny nebo jiného domácího mazlíčka 

Prvním krokem, který v rámci léčby separační úzkosti můžete udělat, je poskytnout mazlíčkovi dostatek duševní a fyzické stimulace. Intenzivní cvičení, dlouhé procházky a interaktivní hry ho mohou natolik unavit, že si ani nevšimne, že jste odešli. Pejskovi také doma nechte hračky, které ho zabaví po dobu, kdy budete pryč. Ale co dělat, když tyto základní věci nezabírají? 

Psí trenéři doporučují předstírat odchod z domu -  nazujte si boty a oblékněte si kabát, vezměte klíče a zamiřte ke dveřím - jako byste se chystali odejít – ale nakonec neodejdete. Tento postup opakujte až desetkrát denně, dokud nezačnete pozorovat změnu v pejskově chování. Dále můžete zkusit odejít, ale po pár sekundách se vrátit. Pozorujte pejska, jak reaguje a v případě, že si povede dobře, postupně venku zůstávejte déle. Nakonec si zvykne na to, že když odejdete, vždy se za ním vrátíte. Pokud ale máte pocit, že je separační úzkost rozvinutá natolik, že má pejsek opravdu problém být sám, požádejte o pomoc odborníka. Mezitím můžete chlupáčův stav konzultovat s veterinářem, který v kritických případech předepíše léky proti úzkosti.